Yuma - Ajo - Tucson Arizona září 2011

Ráno jsme vyjeli z Yumy, která je městem s nejvíce slunečnými dny v USA a tak sem jezdí na zimní pobyty Američani z jiných koutů.  Město je spojeno s dalším, ležícím ještě v Kalifornii s příznačným názvem Winterheaven / Zimní ráj /. Hlavní atrakcí Yumy je teplo. A tím myslím 40 stupňů Celsia a večer v 10 hodin tak 35. To vás obklopuje stále a všude a tak hlavní turistická atrakce Teritoriální vězení Yuma ve srovnání s výrazem být v chládku moc nejde dohromady. Žije tu asi 70 000 obyvatel a hlavních asi 10 zaměstnavatelů v Yumě  je stát, takže sami by se tu asi neuživili. Především jsou tu vojáci dále úředníci a nakonec asi 20 procent nezaměstnaní.

Po  Interstate I-8 na východ a pak v Gilla na jih jsme přejeli do dalšího města snů do Ajo AZ. Před tím nás zkontrolovala Border patrol – hraniční hlídka, která má omezit příliv přeběhlíků z jihu z Mexika na sever do USA.  Ročně se o přechod pokusí několik set tisíc a odhaduje se, že v USA je asi 11 milionů lidí bez dokumentů a samozřejmně bez jakýchkoliv práv takže ti nemohou jít na socilálku  pro dávky, ti musejí tvrdě makat. Border patrol nás v pohodě pustila, možná proto, že jsme nejeli na sever ale na jih.

A pak už jsme přijeli do Ajo AZ – v překladu česnek a nevím proč se  tak jmenuje a ani po tom nehodlám pátrat.  Na náměstí se vždycky zastavíme na půl hodiny a myslím, že je to ideální čas.

 

 Hlavní naší akcí je koupit známky na pohledy, je tam totiž pošta.  Vedoucí pošty jsme se jednou ptali,  kdo tu žije a co vlastně dělají . Že prý jsou tu většinou důchodci . Je tu asi 4000 obyvatel  toto město slavné už bylo.  V 19. a pak i chvíli ve 20. Století tu těžili měď ale to už skončilo a tak tu lidi prostě jen tak v klidu vegetují.  Před asi měsícem  jsme sem přijeli autobusem a u kostela zastavily dvě asi 16 leté slečny s autem, vyvalily oči na autobus  a já šel k nim se zeptat co co jde ? V čem je problém ?

A že prý, co tu děláte ? Proč tu jste ? Vždyť tu vůbec nic není !
 Chtěly prostě viděl lidi, kteří se jedou podívat do Ajo. No asi mají pravdu celkem poklidné náměstí s podloubím a tam u stolečků seděli  tři místní  chlápci, pili a diskutovali nebo jen mlčeli a užívali si chládku. No relaxovat umí to ano, protože jsme je tu dnes po měsíci viděli zase !  Až sem někdy pojedete vsadím se, že tu budou znovu, jeden na vozejčku a jeden s copem.  Foto jsem přiložil.

No ale dost akčního Ajo, my jedeme dál  směrem do Tucsonu přes indiánsku rezevaci s názvem Tohono Odham.  Těchto indiánů je cca 10 000 a když jsme se minule ptali na benzínce postupně asi  třech místních z tohoto kmene kolik jich je ,  ani jeden to nevěděl. Tak to asi není pro ně moc důležité.

Důležité je to určitě ale pro místní a přilehlé úředníky protože z toho už koukají penízky . A tak jsme poslouchali na jediném naladitelném rádiu veřejné zasedání , kde jedna paní  vyúčtovávala  asi 70 000 dolarů, které měla  ročně na projekt boj s alkoholismem a rizikem sebevražd u mladých kmene Tohono Odham.  No docela dobrej balík na kmen s 10 tisíci obyvateli.  Mimo jiné ptal jsem se pak na benzínce mladý prodavačky, jestli se tu fakt dějí  sebevraždy mladých a řekla mi, že o tom nic neví. Tak já taky nevím jestli tam není něco špatně.  Tuto moji pochybnost ještě podpořilo to, že najednou na pusté pouštní silnici vedoucí rezervací , fakt je že okolo školy a několika domů , jsou asi 3 kilometry této silnice osvětleny výsokými lampami jako na Broadwayi.

Projeli jsme okolo několika domů ale nevím, jestli tam někdo bydlí nebo bydlel, dětské hračky jsou  venku už dlouho, auto  je vyheverované bez kola už měsíce a prádlo také visí stále stejné. Ale fakt je, že tentokrát jsme tam viděli i živého Indiána.  Tak jsme nechali  Tohono Odham kmen svému osudu a pokračovali dále.
Přijeli jsme do Tucsonu, města s asi 700 tisíci obyvateli. Tedy s těmi počty obyvatel je to v USA trochu složité. Město samotné má asi 500 tis ale celá metropolitní oblast přes milion, tak jsem vzal průměr. V plánu jsme měli průjezd  okolo vrakoviště letadel a letecké základny k muzeu letadel Pima air muzeum.

Hlavní atrakcí je nejrychlejší letadlo na světě, špionážní SR 71 – Blackbird. Jeden pán od nás mi řekl, že SR 71 byl několik let jeho denním chlebem . Pracoval totiž u armády před revolucí a toto letadlo sledovali na radarech, když přelétavalo okolo německo české hranice.  Vím, že toto letadlo je nejrychlejší a vím i, že není neviditelné tak mě to nepřekvapilo.  Když  jsme byli uvnitř a pán stál u letadla a prohlížel si ho,  řekl jsem  pracovnici muzea, která tam stála připravené odpovědět dotazy návštěvníků,  tuto příhodu s pánem . Ta to odmítla s tím, že letadlo je – NEVIDITELNÉ  !! Tak jsem oponoval, že myslím, že to není pravda, že je nejrychlejší ale ne neviditelné.

Tak připustila, že je trochu viditelné, že když ho ve Vietnamské válce Vietnamci sledovali, že se jim to ukazovalo na radarech něco jako hejno hus.  Tak jsem ji dorazil, že Vietnamci možná viděli hejno hus, my ale v Čechách viděli SR – 71. No nevím jak se paní s touto informací popere.

Centrum Tucsonu je klasické americké, pár výškových budouv, zde úřady, soudy a další úřady, přes den zde úředníci  pár turistů a bezdomovci.  Město má velkou univerzitu a tak je tu přeci jen docela živo.  Hlavní atrakcí pro nás jsou dva národní parky Saguaro NP, kde rostou jak jinak než 15 metrové kaktusy Saguaro plus další typické pro tuto oblast Sonorské pouště. 
Ps.
Další vývoj tří postav v Ajo.

Včera jsem dostal fotografii, která zachycuje prostor na náměstí Ajo  o asi 2 měsíce později z listopadu 2011 a pán na vozejčku, kterého jste  v první fotce neviděli se rozjel a objevil se u levého sloupu. V budoucnosti očekáváme další překotný vývoj a budeme vás určitě informovat.